Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

14 fotek, leden 2016, 170 zobrazení, přidat komentář
Než bych s rekapitulací čekala, až se mi podaří urvat kousek času a doplnit alba, která tady ještě schází, raději přeskočím a přidávám poohlédnutí za loňským rokem. Říkám si, co vlastně napsat a jaký ten rok byl…některé momenty by člověk vryl do paměti navěky a některé si už teď raději nepřipomínám….Celkově to byl ale rok dobrý…. do června jsme si žili v poklidu a vesele, pak jsme strávili to nejhezčí léto všech dob nad krabicemi a při stěhování a vybalování, ale v září už jsme se zase oklepali a všechno hezké jsme dohnali. Tento rok nám ukázal, jak skvělé máme přátelé a za všechnu tu podporu a pomoc jim moc děkujeme.
Nejvíce se za ten rok ale proměnil náš Mikšíček, pro něj to byl rok plný nových dovedností a znalostí….Když to tady teď píšu, „rozbombardovává“ půlku obýváku jen proto, aby si vytvořil na gauči domeček, skáče tady do polštářů a výská na celé kolo, že chce hrát pexeso. Rozhodně není „uťápnuté“ dítko, je pěkný divoch, ale zároveň umí být vzorňáček a strašný správňáček a to je pak k zulíbání. Miluje mašinky ze seriálu Tomáš a jeho přátelé, všechny je už celá rodina známe zpaměti, kolem mašinek se teď točí celý jeho svět. V běžné mluvě používá jejich hlášky, včera jsem se doslechla, že jsem příliš panovačná, a když ho něco rozzlobí, nadává do bublajících kotlíků a spílá, jaká je to hanebnost :o).
Míra říká, že má teď "maminkovské období", ale já myslím, že nejraději nás má celou smečku pohromadě. Dokonce umí být hrozně pozorný a gentlemanský…když mi znenadání řekne: “jsi skvělá, mami“, „mami, krásně voníš“ nebo “jsem moc šťastný, že jsme spolu“, jdu pod tím návalem mateřské lásky do kolen.
Jsme moc napjatí, jak se ten náš kuliferda bude měnit, jaký bude a co ho bude v nadcházejících letech bavit…Moc se na vše nové těšíme, s pokorou doufáme, že rok 2016 bude rok příjemný a opět nepřestávám děkovat všem našim strážným andílkům, kteří jsou při nás...
79 fotek, srpen 2015, 256 zobrazení, přidat komentář
Málokdy se stane, že bychom něco plánovali dlouho dopředu…naopak, ty nejlepší plány uzrají (nejčastěji tedy, skromně napsáno, v moji hlavě) naprosto spontánně :o))). Když se tedy stalo, že mi začátkem května zavolal Tom a zeptal se, co děláme o víkendu na přelomu července a srpna, po chvíli nevěřícného ticha jsem propukla v upřímný smích…Toma máme hrozně moc rádi, s Mirkem tvoří naprosto skvěle se doplňující pracovní soukolí, které je založeno na kamarádství snad už od plenek, ale v tomto ohledu se protiklady přitahují…neb věřím, že Tom už dnes ví, co bude dělat touhle dobou za rok a my ani nevíme, jaké budou naše plány za 14 dní :o)…No každopádně na Tomův návrh jsem přikývla s radostí, což se bohužel za čtvrt roku, vlivem stěhování, ukázalo jako ten nejnevhodnější termín…celý týden předtím jsme pendlovali mezi prací, přechodným domovem, původní zahradou a na ní postavenou „kukaní“, která praskala ve švech pod náporem věcí z místa A, které se do přechodného místa B nevlezly, a u kterých jsme doufali, že místo C je pojme…Tak jako vždy jsem měla dojem, že ač je to taková „hurá akce“, vše jde jako po másle a do pátku daleko…S blížícím se pátkem jsem však propadala panice a každý večer zvažovala, zda mi čas „promrhaný“ spánkem nebude na konci stěhování chybět…Přiznám se tedy, že jsem si luxus spánku dopřála, ale že by byl bůhví jak klidný, se říci nedá… Stěhování probíhalo do poslední vteřiny před předáním klíčů, asi tak 50x (trochu přeháním) jsme otočili půjčenou dodávku i s vozíkem a v tom úklidovém zápalu jsem ani nestihla truchlit, jak jsem si plánovala. Myslela jsem si, jak se budu rozplývat nad každou věcičkou, kterou vezmu do ruky a zabalím do papíru a ono ejhle, nejraději bych v tu chvíli byla, kdyby tak 99% věciček samo napochodovalo někam do popelnice a já si na jejich existenci už nikdy nevzpomněla…
Když se pak za námi 31.7. zavřela pomyslná Kateřinská hladina, byli jsme tak unavení, že jsme v novém obydlí padli na matraci uprostřed všech těch krabic a o nějakém prvním večeru, první noci či prvním snu v „novém bytě“ se nám opravdu mohlo jen zdát…
No a v této atmosféře jsme se 1. srpna vzbudili, zabalili pár potřebných věcí, zdárně zapomněli v ledničce kupu delikátních špekáčků a vyrazili směr Ostrava a následně Ostravice…
Tento pobyt nebyl význačný jen tím, že jsme historicky prvně a jako první navštívili sídlo Cupiánků (kde přísnou rukou vládne král Miroslav), ale taktéž byl tento přelomový červencovo-srpnový víkend i další milník v našem životě…bylo to jako veliký výdech po nekonečném stěhování a jako velikánský nádech před novým zabydlováním a novým životem na novém místě….
56 fotek, červenec 2015, 230 zobrazení, přidat komentář
Naše rodinné setkávání nám evidentně svědčí, protože uplynul pouhý měsíc a už jsme spolu byli zase :o). Chata v Budišově je zárukou pěkného lehárka, no a když k tomu ještě vyjde počasí a můžeme být celý den venku, je to úplně nejlepší…někdy je nejvíc, když se nic převratného neděje…když člověk hodně pracuje a volna je méně než málo, tak už jen fakt, že člověk NIC nemusí, je více než dost…
Takže jsme hóóódně jedli, hodně se povalovali, děti si užívaly čvachtání i koupání v minipřehradě, Mikšíkovi jsme postavili stan. Naprostou třešinkou na dortu bylo pak soukromé letní kino… Je super, že i s dětmi to jde (ne vždy) tak nějak sladit a užít…
A když se dostanu k “jádru pudla“ s bydlením, tak v Kateřině se to celé totálně zvrtlo…z rekonstrukce pokoje a koupelny se vyklubal monstrózní plán kompletní přestavby…z původního domečku by jednou mělo vzniknout několik bytových jednotek, takže pro nás vize bytu v domě a ze zahrady minimálně další rok úplné staveniště….A tak se stalo, že jsme jednoho dne zasedli k internetu a, světe div se, první inzerát, který tam byl, nás zavedl tam, kde dnes žijeme :o). Někdo by si řekl unáhlené, ale jiný by řekl, že první rozhodnutí bývá to nejlepší…
Takže se dá říci, že tento prodloužený víkend v Budišově byl na dlouhou dobu naposledy, kdy se náš život netočil kolem balení, popisování krabic, vybalování a zabydlování…
85 fotek, červen 2015, 240 zobrazení, 3 komentáře
S odstupem čtyř měsíců, kdy usedám k sepsání úvodu a vložení fotek, marně tápu, kdy myšlenka na tuto akcičku vznikla. Každopádně tak byla, pevně doufám, započata tradice společných výletů a pobytů s našimi milými - Kačkou, Patrikem a Davídkem (další přírůstky na obou stranách jsou samozřejmě vítány)...
Zároveň se tímto albem hlásím mezi živé a všem těm, které mé fotky zajímají, se omlouvám za tu převelikou prodlevu...zároveň jsem zjistila, kolik pozdvižení má odmlka způsobila a kolika lidem jsme už toutu formou chyběli...což mě moc a moc těší a motivuje k dalšímu focení a popisování :o))).
Ale zpět...strávili jsme tři bezva dny s touto bezva rodinkou v hotelu Samechov na Benešovsku. Výběr nebyl náhodný, neboť Kačka s Paťou zde byli i tak trochu pracovně...to nám ale nebránilo v poznávání okolí. Jako zázrakem nám v tom nebránilo ani počasí - bylo tedy docela škaredě, ale vždy se stihlo vypršet během přesunu auty a sotva jsme zastavili, už nás všude vítalo slunce...prostě pohodička.
Mikšík zde odstartoval svou hlubokou lásku k vlakům, neb hotel se nacházel hned vedle vlakového nádraží (když jeho fascinace dosáhla vrcholu, lítali jsme k oknu i v noci...stačilo zahoukání a Mikeš byl během vteřiny bdělý a připravený)...
Tato doba byla ještě v jednom dosti zásadní...(a teď nemyslím, že jsem se rozloučila se svým mobilem, který jsem si poslední den rozšlápla) ...U nás v Kateřině se už rekonstruovalo "o 106" a my se v den odjezdu přechodně přemístili o dům dál...zní to tak nadneseně, ale opravdu...na nějaký čas jsme se přestěhovali do sousedícího domu, aby se to naše obydlíčko mohlo pěkně přestavět....dnes, s odstupem času, se tomu tady tuze směju, jak jsme byli bláhoví a jak se vše vyvinulo úplně jinak...
63 fotek, květen 2015, 273 zobrazení, přidat komentář
Dnes je to právě měsíc, co jsme si s rodiči odskočili na pár dní do Třebíče. No a dnešek je první den, kdy si mohu v klidu sednout a fotky nahrát - hrůza!!!. Důvodem našeho nestíhání, rozčarování a únavy (včera jsme usnuli při uspávání v 19.45h a dnes vstávali kolem 7h ráno) je neplánovaná rekonstrukce "našeho" domku, která by se směle mohla stát volným pokračováním komedie" Kulový blesk"...o tom se ale jistojistě ještě barvitě rozepíšu později, neboť dojmy a zážitky jsou to opravdu nezapomnutelné :o))).
Vidina pohody na zahrádce, grilovaných pochoutek i pejsků spokojeně odpočívajích na sluníčku se rozplynula jako oblak všudypřítomného prachu...
O to vděčnější jsme za každou volnou chvilku, kdy můžeme hodit za hlavu práci, bydlení a naši potenciální budoucnost tady v Kateřině...
Tento prodloužený víkend v srdci Vysočiny se moc povedl, vyšlo počasí, vydařily se všechny výlety a pěkně jsme oslavili i taťkovy narozeniny na den dětí...Naši si užili Mikšíka a my si díky našim užili i chvilky i bez Mikšíka (sauna i vířivka byly opravdovým balzámem). Křížem krážem jsme prošli Třebíč, zavítali jsme do Telče a poslední výletní tečkou byl všem známý "postřižinský" pivovar v Dalešicích. Kdybychom tenkát věděli, co nás tady bude čekat, asi bychom tam výletili ještě teď :o).
44 fotek, jaro 2015, 254 zobrazení, přidat komentář
Květen se u nás nesl v duchu pohody. Užívali jsme si procházky a výlety, vůbec jsme netušili, že se budeme stěhovat, že z našeho domečku bude staveniště a z naší zahrádky skládka. Radovala jsem se z každé pivoňky, očichávala jsem šeříky, sadila haldy semínek jak zběsilá a nyní z mých výpěstků chodím zvedat prkna a odstavuju žebříky...dělníci, kteří rekonstruují náš domek, nemají pro mou pěstitelskou vášeň bohužel pochopení :o(.
Ale to trochu předbíhám...v tomto albu je ještě krásně barevné jaro...
39 fotek, 29.4.2015, 318 zobrazení, přidat komentář
Někdy se tak stane, že i z obyčejného dne se vyklube den nezapomenutelný...A tak se tomu stalo i tuto středu. A přitom se vlastně nic tak závratného neudálo, jen se tak vznášelo štěstí nad naším domkem :o). Dopoledne měl Mikšíček zápis do školky a zvládl to parádně, projevil se jako milé a veselé dítko. Po obědě si táta zkrátil práci, nakoupili jsme buřtíky a vyzráli na všechny upršené předpovědi počasí. Celé odpoledne jsme si užili na zahradě...s pejskama, s novou garáží, s prvními jahodami, s prvním "čarodejnickým" ohněm a hlavně spolu...Jako dvě panelákové děti se nepřestáváme rozplývat nad skutečností, že díky zahradě a okolní přírodě se i všední den dá prožít jako nějaká dovolená. Náš domek je sice starý a pronajatý a od našich představ budoucího domu je na míle vzdálený, ale ta svoboda a pohoda, kterou nám toto místo dává, se nedá nahradit žádným luxusem a nikdy na něj nezapomeneme...
36 fotek, duben 2015, 305 zobrazení, přidat komentář
Tak jsme se konečně dočkali, zima sbalila svých pět švestek a je pryč. Huráááá! S příchodem hezkých dní však vzrostla má (naše) nechuť chodit do práce na rekordní maximum :o). V každé volné chvíli jsme venku a zkrášlujeme zahradu...no, zkrášlujeme...nejprve jsme ji zbavili tak stovky krtinců a teprve teď přišlo na řadu to příjemné...Taky jsme navštívili pár pěkných míst v okolí - nový penzion Samsara a jarmark na nedaléké pštrosí farmě. Miky má nové odrážedlo a na zahradu mu plánujeme pořídit plno nových "atrakcí", třebaže momentálně se nejraději přehrabává v hlíně a se sloganem "hovínko, hovínko, kde jsi", kontroluje, zda je všude čisto, jak má být :o). No a taky se schyluje k dalšímu přírůstku - naši zahradu a domácnost brzy obydlí nějaká kočička, což bude pro Mikuldu ta největší radost, protože kočky bezmezně miluje...
70 fotek, březen 2015, 309 zobrazení, 1 komentář
Tak my jsme tedy sabotéři...místo abychom vítali vytoužené jaro, tak my si prchneme za hromadou sněhu...hrůůůůza !!! Ale bylo to váááážně něco !!! Je to jak včera, co jsme se rozhodli, že za 2 měsíce pojedeme do Francie, a najednou už je to měsíc, co je to za námi....Ale pořád na to vzpomínáme...Ta sněhová masa, ticho, člověk malý a nicotný jak mravenec (a že jich těď doma v kuchyni zase máme :o))). Kdekdo nás odrazoval kvůli té dlouhé cestě, ale stálo to za to a je jen škoda, že fotky jsou tak "placaté" a tu hloubku, výšku a délku stejně nezachytí....
34 fotek, únor 2015, 402 zobrazení, přidat komentář
Pracovní víkend a poloprázdné sjezdovky ve všední den...to už se tak trochu stává naší tradicí a musím říct, že ten požitek je opravdu báááječný...
Začátkem týdne jsme si udělali "povalentýnský" výlet do Rakouska. Vše vyšlo na jedničku s hvězdičkou, lépe jsme si to vybájit nemohli. První den jsme strávili na Stuhlecku a intenzivní lyžařský den jsme pak zakončili v hotelu Belvedere v Semmeringu. Odtud jsme druhý den ráno udělali "pár kroků" na tamní sjezdovku. Byli jsme v těchto končinách poprvé a už teď je jasné, že se zde budeme rádi vracet a českým sjezdovkám dáváme košem...
Vrchol lyžařské sezóny nás teprve čeká, ale tyto mini dovolené nám dělají hrozně dobře - dodávají nám spousty energie a pohody v duši. A až brzy přidám aktuální fotky našeho miláčka, bude všem jasné, že pevné nervy a energie jsou u nás opravdu potřeba :o))).
37 fotek, 29.1.2015, 291 zobrazení, přidat komentář
Tak konečně sníííííh....pro nás jako na objednávku :o). Před pár dny jsme si odskočili do Orlických hor, pěkně v týdnu místo práce, abychom si užili poloprázdné sjezdovky :o))). V Říčkách nás mile překvapila blankytná modř, v Bartošovicích pak bezkonkurenční ubytování. V Červené vodě naše lyžařské kousky bohužel předběhla mlha a houf lyžařů na pololetních prázdninách... ale i tak to byla fakt paráda...
34 fotek, 24.1.2015, 316 zobrazení, přidat komentář
Ještě v posledním albu jsem psala o našich třech strážných andílcích a už máme čtyři :o(. Tento rok nezačal vůbec vesele, naštěstí usměvavý a spokojený Mikšík všechny smutky zmírňuje svou dětskou bezstarostností…
Do tohoto alba je ukryta spousta vzpomínek...i těch, které znám jen z tisíckrát obhlížených fotek a jako bych si je opravdu pamatovala…vzpomínek na mou babičku, na dětství, které patří jí a dědovi…bytostem na světě nejbližším…
Jsou s nimi spojena všechna dětská přání, jejich bezmezná obětavost a láska, víkendy a prázdniny na Visalajích, dědovo neustálé focení, jeho mini olympiády a cestovatelské deníky, babiččino pletení a její pověstný Malakov. Vzpomínám na první plavání bez kruhu, první jízdu na kole, sbírání hub, nejlepší řízky a rolády a moře dalších maličkostí, které mají cenu zlata. S nimi jsme absolvovali desítky každoročních výletů…do Štúrova, do Esztergomu, do Zakopaného, do Tater…
Vůbec mi nedochází, že už nepřibudou další, ale zároveň není den, kdy by tady oba nebyli se mnou…
43 fotek, leden 2015, 283 zobrazení, přidat komentář
Ani jsme se nenadáli a Vánoce se objevily za dveřmi...Jako každoročně mi připadalo, že času je pořád dost a jako vždy mě zaskočilo, jak rychle čas uletěl. Nejsem velký těšitel...vždy beru Vánoce jako velkou neznámou, jsem napjatá, jak proběhnou, protože doma v dětství to bylo vždy velice hektické :o). Ale musím říct, že letošní vánoční čas a celé svátky byly odměnou za to, jak náročný byl celý rok...Byly plné pohody, dobrého jídla, nádherných dárků, splněných přání, smíchu a klidu. Strávili jsme je s tchyní a tchánem a musím veřejně napsat, že jsou skvělí a že je mám hrozně ráda !!!
Když se poohlédnu za loňským rokem, který jsem v lednu předurčila jako cestovatelský (což je samozřejmě s dvouletým dítětem lehce nadnesený pojem :o))), musím říct, že jsme navštívili opravdu krásná místa a prožili nezapomenutelné chvíle. Zároveň byl ale hodně náročný...skočila jsem rovnýma nohama do práce, nastalo mnoho ježdění, únavy, neplánovaných výdajů (k těm nám velice pomohly Mikšíkovy jalové nápady). Ale hlavně...jak bylo roku 2014 dáno do vínku, byl těžký na mezilidské vztahy a osobní ztráty, což jsme pocítili i my...mezi blízkými i ve své práci. O to s větším vděkem a pokorou děkuji trojici našich strážných andílků za to, že naše smečka je, jaká je a jak se máme rádi a jak je nám dobře...a to dloooouze klepu na dřevo :o))).
83 fotek, podzim 2014, 362 zobrazení, přidat komentář
A začal podzim...v naší rodině to znamená hned několik svátků a narozenin - nejvýznamnější jsou samozřejmě ty naše dvojité s Mikšíkem :o) a taky období, kdy si užíváme barevné procházky, všemožné vyrábění podzimních dekorací a také "Dýňové slavnosti" u Kopřivů, které už čtvrtým rokem navštěvujeme. Přichází poslední grilování a první myšlenky na Vánoce...
78 fotek, září 2014, 383 zobrazení, přidat komentář
Jako malá holka jsem byla v Zakopaném mnohokrát. Takže když se název tohoto města vysloví, vzpomenu si vždy na svého milovaného dědu, který byl nejvášnivějším výletníkem na světě a já jdu v jeho šlépějích…, pak si vzpomenu na to, jak jsem se tam málem utopila a mamka si při mé záchraně rozřízla palec na noze a valilo se na šití…
Uběhlo asi tak 27 let a já se vrátila...s manželem, ukázněnější a v plavání zdatnější :o)...Míra přijel za poznáním nového, já oprášit dávno zapomenuté….Tentokrát náš pobyt naštěstí rozhodně nebyl tolik dramatický...Pečlivý výběr ubytování, výlety a lebedění tak akorát v rovnováze a hromada připravených a nakoupených dobrot…to vše dohromady udělalo z naší tropicko-upršené dovolené čas plný hrozitánské pohody. Načerpali jsme síly na naše neposedné škvrně a utvrdili se v tom, že dítě-nedítě, umíme si to pořád užít jako „za mlada“ :o).
Už teď dumám, kam vyjedeme příšte…
59 fotek, červen až září 2014, 440 zobrazení, přidat komentář
Sice nás možná čeká ještě pár letních paprsků (třeba dneska jsem se ještě v "odpoledním klidu" s blažeností opalovala, ale už se pomalu ladíme na podzimní vlnu....naše ohlédnutí za létem vzbuzuje dojem, že léto uběhlo sprintem a žádný maraton se nekonal :o(.
I tak jsme si užili pohodu, houbařské žně, blbnutí s vodní hadicí, tátovy výborné burgery, věčný boj se slimáky, kteří rapidně změnšili naši dýňovou úrodu, Májino nekonečné hárání, dovolenou, výlety a procházky a hlavně všechny pokroky, které náš blonďatý klouček udělal...každý den si x-krát oba řekneme, jak je fajný a roztomilý :o).
A jaký teď vlastně je? Miluje auta (nejvíce ta naše, ve kterých by chtěl neustále usedat jedině za volant), ovce, na které kouká na protější stráni, letadla, na která vzhlíží k obloze, houpačku na místním dětském hřišti, Máju, Huga, celou smečku pohromadě (dokola opakuje: máma, táta, Hugo, Mája, Miky), jablka, mlíko, fotky, na kterých všechny pojmenovává, telefonování, vodu a házení kamenů do ní, zpívánky a nejvíce písničku "Já mám koně", kdy čeká na svou chvíli a v textu "Já mám koně vraný koně, to jsou koně.... doplní slovo "MÍ"....Dny jsou s ním pořád pestřejší a někdy čím dál náročnější, ale těšíme se na nové a nové zážitky, které si v dalších měsících s radostí společně užijeme.
156 fotek, léto 2014, 3 455 zobrazení, 1 komentář
160 fotek, květen až červenec 2014, 494 zobrazení, 4 komentáře

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter